„Již Giacomo Leopardi si všiml, že jsou jistá místa na venkově, kam se zpravidla sletuje nejvíce ptáků a kde zpívají neustále a vroucně. Jsou místa na zemi jako zrovna uchystaná pro zjevení krásných a dobrých duchů a naproti tomu jiná, kde i zvíře ježí srst a třese se hrůzou.“ Tak začíná povídka Pozdrav z Tasova předního českého spisovatele Jakuba Demla. Opravdu, jsou taková místa, kde je radost spočinout, vydechnout a v pocitu bezpečí splynout s okolím. Prostor pak můžete plně prožívat, a především vnímat sami sebe. Jsou to Prítomné miesta.

Barbora Cicoňová (*1995) má sice fotografii vystudovanou, ale rozhodně netrpí touhou dokumentovat vše okolo sebe. Až trochu romanticky vytahuje fotoaparát jen ve chvílích vnitřního klidu a na místech, která jí tento stav umožňují. Většina podobně pracujících autorů tvoří podobně „meditativní“ technikou, tedy velkoformátovou kamerou. Bára však používá kinofilmový aparát. „Přítomná místa a chvíle“ zaznamenává v relativně rychlém sledu záběrů, přesto jsou ale všechny obrazy nesmírně soustředěné. Z šestatřiceti políček jednoho filmu lze vystavit bezmála všechny. 

Vyfotografované filmy bychom za poslední rok napočítali na prstech rukou. Děl tedy není mnoho, nicméně každý z filmů odráží trochu jiný druh koncentrace a jiný přístup k práci se světlem. Vždy podle toho, o jaké místo se jedná. Či o byt sdílený se životním partnerem, místo dětství a dospívání, či o kus horské krajin, nebo mořského pobřeží, které autorka potkala na cestách. Zde všude se „zjevují dobří duchové“ a také dobré fotografie…

Lukáš Bártl