Studium na umělecké škole je řehole v rytmu klauzur. Od tématu k tématu, od semestru k semestru. A i když je naším cílem vytvořit pro studenty vždy co nejširší prostor pro sebevyjádření, tak jednotlivá témata mohou přece jen svazovat, stávat se brzdou. Letos jsme tedy vyřkli pouze „choď a foť“. Bylo to zaklínadlo. Hlavně pracuj, dělej promyšleně, dělej intuitivně, hlavně foť! Jak se ukázalo, prostor se pro někoho rozevřel možná až moc…

Přístupy a nápady studentů se v průběhu semestru proměňovaly. Někteří rozvíjeli svá dlouhodobá témata (Antonín Šmotek, Matej Kocúr), jiní naopak vztáhli téma ke své aktuální životní situaci (Anastasiia Perets, Julie Petříková) a mnozí využili prostor pro experimentování (Matyáš Doležal, Oleksandra Tsivkach). Někteří prostě opravdu chodili a fotili (Jan Hradil, Lukáš Centek). Johanka Vohnoutová pak pojala „zaklínadlo“ doslovně, ve chvíli psaní tohoto textu jde již druhým týdnem z domovské Plzně do Ostravy. A snad i fotí.

Výstava „Choď a foť“ není žádným kurátorským projektem. Vystavující propojuje pouze institucionální rámec školní klauzury a téma tak široké, jak jen může být. Výstava bude mít jednu část v Galerii Díra a druhou ve školní budově fakulty umění. Jak se věc zdaří nevíme, neznáme ani všechen obrazový matriál, protože některý teprve vzniká. Je to možná trochu opovážlivé, ale ona bezbřehost letošní výstavy nemusí být vnímána pouze jako drzá hra, ale také jako paralela současného světa a jeho neuchopitelnosti.

Lukáš Bártl